Baňkování

Už před několika tisíci lety používali staří Číňané i Řekové k léčení roztodivné baňky ze zvířecích rohů či různých slitin. A v současnosti baňkování prožívá velkou renesanci. Jedná se sice stále o alternativní medicínu, která je ale velmi oblíbená a vyhledávaná. Baňkování pomáhá při bolestech zad, prokrvuje ztuhlé svaly a odstraňuje dokonce i zažívací potíže. Jedinou nevýhodou je tvoření modřin, které se po aplikaci baněk objevují.

Baňkování je více než 5 tisíc let stará léčebná metoda, která postupem času zakotvila v tradiční čínské medicíně. Baňkování se dokonce praktikovalo dříve, než se zrodila akupunktura. Při baňkování se používají speciální skleněné, gumové či silikonové baňky (staří Číňané ovšem používali spíše baňky ze zvířecích rohů, bambusu a různých kovů), které se díky podtlaku přichytávají na bolavá místa.

Různé výzkumy ukazují, že baňkování se praktikovalo už 3000 let před naším letopočtem. O baňkování se také píše v jednom z nejstarších lékařských spisů, kterým je Ebersův papyrus datovaný do roku 1550 před naším letopočtem.

První důkazy o používání baněk k masážím a odstraňování fyziologických potíží ve starověké Číně jsou datovány do roku 1000 před naším letopočtem. Číňané tak sice baňkování nejspíše nevymysleli, ale výrazně ho zdokonalili. Do Evropy se baňkování dostalo nejspíš až ve středověku, a to díky Turkům, kteří tuto metodu nazývali „mihceme“. Jedná se tedy o velice prastarou metodu, která dodnes úspěšně léčí lidi po celém světě.

Léčebné účinky baňkování:
Masáž baňkami (odborně nazývaná vakuoterapie) pomáhá proti bolestem zad a páteře, uvolňuje ztuhlé svaly, zlepšuje krevní oběh, odstraňuje zažívací potíže, a dokonce působí velmi účinně proti celulitidě. Uvádí se také, že baňkování má příznivý vliv na detoxikaci organizmu a pozitivně působí také při nachlazení či migréně. Navíc se také upraví funkce příslušných vnitřních orgánů. A to všechno díky tomu, že baňkování dokáže velmi intenzivně prokrvit masírovanou tkáň, což klasická masáž nezvládne.

Pro koho je baňkování určeno?
Baňkování je vhodnou léčebnou metodou pro všechny, kterým nepomáhají klasické rehabilitační procedury a mají výše zmíněné problémy. Přestože baňkování podstupují ve většině případů ženy, je tato masáž úplně stejně vhodná i pro muže. Kvůli tomu, že baňkování je občas bolestivé a tvoří se po něm mírné krevní výrony (modřiny), tak má ale určitá omezení pro ty, kteří ho chtějí podstoupit.

Baňkování není vhodné:

• pro lidi s onemocněním krve – trombóza, srážlivost, hemofilie
• na otevřené či hnisající rány
• na křečové žíly, gangrény či na kůži spálenou od slunce
• pro lidi s poruchami srdečního rytmu
• pro těhotné ženy
• pro hodně vyčerpané osoby

Jak funguje baňkování a na co se máte připravit?
Pokud vyrazíte na svou první masáž baňkami, měli byste počítat s tím, že to bude možná trochu bolestivé. Baňka se totiž musí na postižené místo přisát, a to díky tomu, že ve skleněné nádobce je vytvořeno vakuum. To vznikne, pokud masér či léčitel přiloží k hrdlu baňky hořící smotek nebo svíčku. Rozhodně se však nebojte, že vám baňkování popálí kůži – okraje baněk zůstanou příjemně chladné.

Aby došlo k onomu intenzivnímu prokrvení masírovaného místa, je nutné nechat baňky přichycené zhruba 5 – 20 minut. V průběhu této doby byste měli cítit, jak se svalstvo prokrvuje a postupně uvolňuje. Předem však musíte počítat s tím, že tato metoda má za následek malé modřiny, které jsou ale žádoucí. Tudíž se nemusíte strachovat a vyděšeně volat svému masérovi, že vypadáte jako oběť domácího násilí. Řešení je jednoduché – po baňkování nechoďte na koupaliště či do bazénu, kde jsou modřiny vidět. A pokud je budete mít i na krku z důvodu léčení šíje, tak několik dnů noste roláky, než modřiny zmizí.

Typy baňkování
V zásadě existují dva typy baňkování – a to suché, které jsme si popisovali výše, a ještě tzv. krvavé. Druhý typ je spíše alternativní metodou a užívá se na bolestivějších místech, kdy se nejprve jehlou udělá nepatrný otvor, poté se na místo přichytí baňka a ta vysaje malé množství krve. Krvavé baňkování je sice účinnější, ale také bolestivější a nemůže se rozhodně aplikovat na klouby. A na závěr, tento typ baňkování vám může provádět jedině lékař, ne však masér.

Další typy baňkování:

• Slabé tonizační baňkování – u tohoto typu by nemělo dojít k bolesti, je vhodné pro starší osoby a děti
• Střední baňkování – sání je silnější, po aplikaci se mohou objevit modřiny, baňky se nechávají působit nejčastěji 15 minut
• Bleskové baňkování – aplikace se provádí krátce (asi 1 minutu), jedná se o slabé až střední baňkování
• Masážní baňkování – při této metodě se baňka nenechává přisát na kůži příliš silně, částečně přisátou baňkou se pak provádí dlouhé tahy.

 

Moxování

Tradiční čínská medicína se u nás pomalu prosazuje už delší dobu. Kdo by dnes neznal akupunkturu, která pomáhá až zázračně ulevovat od bolestí? Málokdo však zná moxování. Moxování ovlivňuje stejné akupunkturní body, jen místo jehel však využívá příznivých účinků tepla.

Jak moxování probíhá?
Tradiční čínská medicína je založena na předpokladu, že pro zdravé fungování těla je zásadní jeho rovnováha. Pacient, který je prochladlý a slabý, potřebuje dodat teplo a sílu, a k tomu slouží právě moxování. Když se v některé části těla usadí chlad, oznámí to bolestí. V té chvíli můžeme moxováním do zasažených oblastí dodat teplo.

Jak konkrétně takové „dodávaní tepla“ probíhá?
Moxa je vyrobená z bylin, které jsou zabaleny do tvaru doutníku. Ten se zapálí a doutnající se přikládá k akupunkturním bodům na těle a tím se tělo prohřívá. Moxování může být přímé nebo nepřímé. Při přímém moxování se moxa přikládá na kůži, častější nepřímá varianta počítá s přiložením moxy asi 2-3 cm od těla pacienta.

Z čeho se moxa vyrábí?
Moxa využívá léčivých vlastností pelyňku. Ten se hojně předepisuje na děložní problémy, jakými jsou poporodní a menstruační bolesti, ale používá se i u zažívacích obtíží. Pelyněk se nejprve zpracuje na houbovitý materiál – na tzv. moxovací vlnu, ze které se následně vyrábí „doutníky“, nebo se pěchuje do speciálních hořáků. Pelyněk si staří čínští lékaři nevybrali náhodně – lehce doutná a vydává nepřetržité teplo. Kouř pelyňku má příznivý vliv na nervový systém, zároveň ho ale doprovází pro někoho nepříjemné aroma, které někteří přirovnávají k zápachu marihuany. Po chvíli si na něj ale zvyknete a nebude vám na obtíž. Méně aromatické jsou karbonizované neboli nekouřivé varianty moxy, které jsou u nás běžně dostupné.

Původ moxování – tradiční čínská medicína
Techniku moxování prověřily už tisíciletí používání. První poznatky o něm jsou z Číny z let 9000 – 4000 př. n. l. Moxování se během staletí vyvíjelo, účinky ale zůstávají stejné a zvláště v Číně a ostatních asijských zemích je běžně praktikováno. O jeho až zázračném vlivu na lidské zdraví svědčí i citát lékaře Li-Tchinga: „Nedá-li se nějaká nemoc vyléčit medicínou nebo akupunkturou, použij moxu.“

Účinky moxování
A jaké jsou tedy léčivé účinky moxování? Přiložením moxy proniká do svalů teplo až do hloubky 5 cm a tím blahodárně působí na lidský organismus.

Moxování:

• ulevuje od bolestí, léčí některé nemoci a působí preventivně proti onemocnění.
• posiluje imunitu a působí preventivně proti častému nachlazení nebo zahlenění. Také pomáhá léčit nemoci a bolesti vzniklé prochladnutím, průvanem nebo změnou ročního období.
• Pomáhá léčit onemocnění dýchacích cest (záněty, astma).
• Působí proti menstruačním bolestema léčí nemoci močového a pohlavního ústrojí. Moxování může pomoci i starším lidem, kteří mají problémy s častým močením.
• Léčí poruchy trávicího traktu (průjem, zácpa, žaludeční vředy).
• Pomáhá při revmatických bolestech.
• Léčí bolesti v oblasti zad, beder, sedacího nervu, uvolňuje ztuhlá ramena a krk.
• Pomáhá dodávat teplo lidem, kteří mají často chladné končetiny.
• Působí proti nadměrnému pocení v průběhu dne.
• Moxování pomáhá a povzbuzuje při chronickém vyčerpání a slabosti.